Sobotní celodenňák

Na dnešní den byl naplánován celodeňák, k účasti na něm se přihlásilo všech jedenáct mládežníků.

Prognóza slibovala minimum srážek, ale i minimum sluníčka. Od uskutečnění záměru nás neodradila ani noční bouřka.

Ráno všechny vzbudila Hanka v 7:30, zatímco já po tří a půlhodinovém spánku jel pro rohlíky.

Všech jedenáct účastníků vyrazilo do Rokytnice na autobus po skupinkách a já se za nimi nechal odvézt autem Lachtanem, neboť jsme potřeboval v táboře získat čas ke očistě těla, sbalení svačiny, základních léků a ze zoufalství nad únavou jsem přibalil i energeťák.

Hodinovou cestu busem z Rokytnice na Zlaté Návrší (Vrbatova bouda) skoro všichni prospali. Na konečné jsme vystoupili do mlhy, větru a pěkné zimy.

Všichni kromě Aleše jsme ihned začali z batohů tahat bundy a mikiny. Píšu kromě Aleše, protože Aleš jako jediný splnil mé přání, že je dobré vzít si táborové triko. Ani ve snu by mě nenapadlo, že přání splní doslovně a nevezme si kromě toho trika nic jiného ani do batohu. On si koneckonců nevzal ani batoh a svačinu měl po kapsách šortek. Dilema, zda Aleše necháme napospas zimě a maximálně připíšeme jeho jméno k umrzlému Hančovi a Vrbatovi, vyřešil Pavel, který měl přebytečný svršek a ten Alešovi ochotně zapůjčil.

Společně jsme se vydali směr pramen Labe. Po kilometru na rozcestí se z dvanáctičlenné skupiny oddělilo 6 “lenochů” a vzali to nejkratší cestou přes Dvoračky rovnou na Studenov. Já se přiřadil k “držákům” a pokračovali jsme směr Vosecká a Polsko. Před Voseckou jsme schytali krátkou přeháňku, ale paseku na našem oblečení, hlavně botách, udělala slušnou. Na Vosecké mě mile přivítal bývalý studenovský správce Kuba, ihned mě zatáhl do “nory” na cigaretu a následně provedl celou chalupou,

kde dochází k výrazné modernizaci sociálek a správcovského bydlení. Omladina se zatím sušila a občerstvila.

Občerstveni, zregenerováni, částečně osušeni a hlavně vybaveni polskými zlotými za dobrý kurz od Kuby jsme vyrazili směr Polsko. Na hřebeni jsme se rozhodovali, kterou ze dvou možných cest do Szklarské Poreby půjdeme. Rozhodli jsme se pro méně atraktivní a stoprocentně suchou variantu a prudce klesali přes sjezdovku a kolem Kamenického vodopádu do Poreby.

Kousek pod hřebenem na mě přišla krize a tam jsem sáhnul po energeťáku (nutno podotknout, že asi po třetím v tomto roce). Místo očekávané vzpruhy se nedostavilo vůbec nic a tak mě napadlo si přečíst obsah na plechovce. Místo energeťáku jsem si ráno hodil do batohu “sajrajt” s názvem Konopí-vypni a spi, který má uklidňující účinek a používá se pro rychlejší usnutí. Od této chvíle jsem se bál zastavit a posadit se, abych opravdu dle návodu nevypnul a nespal. Cestou do Poreby se začalo vyčasovat a my postupně odhazovali bundy a mikiny zpět do batohu. Do města jsme došli lehce po 15. hod. a více než dvouhodinový čas do odjezdu autobusu směr Harrachov využili k nákupům a k občerstvení.

Poloprázdný minibus (nová linka Trutnov – Pomezní Boudy – Karpacz – Szklarska Poreba – Harrachov a zpět) nás dovezl před 18. hod. na autobusák do Harrachova.
Nejnáročnějším úsekem celého dne byl nakonec studenovský kopec a mě se ho tak podařilo zdolat během všech táborových běhů podruhé!!!
Radost z fyzického výkonu mi zkazili manželé Rastoční, kteří přijeli s námi strávit poslední táborový den a večer a studenovský kopec zdolali dvakrát jenom během dnešního odpoledne.

Jak trávila odpoledne skupinka “odpadlíků” nevím, ale všichni byli na večeři náramně vyspalý :-). Po tradičně luxusní večeři jsme sehráli předposlední turnajové kolo.

Jídelníček:
– oběd ………………  vlastoručně poskládaný balíček přebytky ze snídaně, sušenky, jablko
– večeře ……………  vepřový špíz, opečený brambor

zanech komentář